Rubrika: Politika

Díky změnám v socialistickém Československu v roce 1989, se konečně uvolnily poměry a občané, mohli svobodně vycestovat, do tehdy, pro ně neznámého světa za železnou oponou. Politika ovlivňovala vše v životech lidí tzv. východního bloku a cestování, bylo jednou z mnoha věcí, která byla, zcela v moci státu a občan byl vydán napospas režimu a jeho posluhovačům. Pro dnešní generaci, je zcela nepochopitelný systém, který umožňoval cestování. Nejzlobivějším občanům, stát prostě pas nevydal, ti co teprve zlobit začali, byli na tehdejší Veřejnou bezpečnost (dnešní Policii ČR), popřípadě přímo na Státní bezpečnost, předvoláni, nebo rovnou předvedeni a vyzváni, aby se dostavili s pasem a ten jim byl zde odebrán.

Ti kteří chtěli cestovat a byl jim odebrán pas, mohli cestovat pouze po tehdejší ČSSR a to ještě, byly místa, kde civilista nemohl a to úseky u státních hranic, obzvláště těch západních a různé Vojenské újezdy apod. Když dnes někomu vykládáte, že fotit na nádražích, benzínových pumpách apod. bylo zakázáno fotografovat a bylo to trestné. Ti, co měl štěstí a byli držitelé zeleného cestovního pasu měli, možnost, pokud chtěli jet do spřátelených socialistických států si vyžádali,  tzv. výjezdní doložku. Do socialistických států vám s pasem stačila a před vjezdem do ciziny jste musel vyplnit celní a devizové prohlášení, do puntíku i se značkou výrobce popsat, co vyvážíte a stejně jste tento dokument vyplňovali, při příjezdu. Pokud chtěl člověk vycestovat do kapitalistické ciziny, teoreticky neměl problém, ale prakticky to měli soudruzi vymyšleno důkladně. Pro výjezd na západ, jste si museli zažádat o devizy v bance tzv. Devizový příslib a ten byl, jako v Hamletovi, to o co kráčí. 

V této žádosti, museli s vaším výjezdem vyslovit souhlas různí lidé v zastoupení různých úřadů a institucí. Mezi jinými, např. vaši sousedé, (prověření) v podobě uličního výboru, stranický výbor na pracovišti, přestože jste nebyl příslušník Komunistické strany Československa. I když jste si všechny tyto lidi zavázal a oni s vaší cestou souhlasili, neměl člověk ještě vyhráno. Konečné slovo měla Státní bezpečnost a ta byla velmi bdělá. Takže on vlastně nikdo nic nezakázal, ale podle zákona jste bez deviz vyjet nemohl, takže kruh, ze kterého, byla cesta, zase jenom dovnitř kruhu. Je to jen velmi povrchní vzpomínka na dobu, kdy si nestačilo říct, zítra jedu.

Co vy si myslíte o politice? Myslím, že na tohle má opravdu každý jiný názor. A většinou je to v politice takové, že to nikdo nemá rád. Anebo vy sledujete politické dění online? Anebo se na politiku díváte v televizi. Politiku mám ráda, když se na ní mohu v klidu dívat v televizi. Mám ráda politické rozhovory a politické diskuze. A Myslím, že mi to asi bavilo odjakživa. A pamatuji si, jak moje maminka mi říkala, že už jsem se na politickou televizi dívala už odmalinka. Já si to samozřejmě nepamatuji a neuvědomuji si to. A tak asi to mám z toho, že jsem se místo pohádek dívala na zprávy, vůbec mi to ale nevadí. Taky se mohu pochlubit, že v mých patnácti letech jsem se v politice opravdu velmi dobře orientovala. Někdo se mi kvůli tomu úplně smál.

Jenže nevím, proč to bylo k smíchu. Co je ale na politice tak k smíchu? Myslím, že to je opravdu na každém, jestli někoho politika zajímá anebo ne. A já zrovna patřím k té skupině lidí, kteří politiku mají rádi. Mě se politika líbí v tom, že je velmi různorodá, má mnoho stran, které jsou politické, které vyznávají jiné hodnoty. Taky bych chtěla vědět, jak to vypadalo s politikou třeba před sto lety. Pro mě je to velmi zajímavé. Četli jste někde historii politiky? Já tedy ano, a ne jenom jednou. Měla jsem knihu o historii politiky. A je to velmi zajímavá kniha. Bohužel jsem ji jednoho dne nechala v autobuse, když jsem jela do školy. Moc mě to mrzelo, ale nedalo se nic dělat.

Kniha to bylo opravdu perfektní a taky drahá. Bohužel knihu jsem už nikde nesehnala a knihu mi taky nikdo nevrátil, tak alespoň doufám že kniha o politice udělala opravdu někomu velkou radost. A doufám, že ji nikdo nezničil nebo nevyhodil. Kniha o politice byla vážně drahá a byly tam taky unikátní a pěkné fotografie. Jen je opravdu velká škoda, že takovou knihu nemohu nikde sehnat. Moc bych si ji přála znovu, ani jsme ji nestihla celou přečíst.

Rádi byste konečně začali využívat navigaci, kterou máte zabudovanou ve svém mobilním telefonu? Je to skvělé rozhodnutí, které povýší vaše cestování na mnohem vyšší úroveň. Nebude vám hrozit ztracení, vyhnete se zácpám a budete vždy přesně vědět, kudy jet, a to i bez toho, aby váš spolujezdec musel neustále zírat do mapy.

Nezapomeňte však, že abyste mohli navigaci začít využívat, tak je potřeba, abyste nejprve promysleli to, jak své zařízení přichytíte nejlépe k palubní desce. To není naštěstí tak náročné, můžete totiž využít praktický držák na mobil do auta, který dokáže vaše zařízení udržet v požadované poloze tak, abyste jej měli neustále na očích. Je to naprosto nezbytný doplněk, pokud tedy chcete konečně začít využívat svou navigaci naplno.

Pevné uchopení je základ

Aby tento produkt stoprocentně fungoval, tak je potřeba moderně vyřešit systém přichycení. Funguje to velmi jednoduše – na palubní desku nainstalujete speciální magnetickou desku, která bude elegantní a nenápadná, nemusíte se bát, že by jakkoliv narušovala design vašeho interiéru. Naopak na zadní stěnu vašeho mobilu připevníte speciální magnetický plíšek, který bude zajišťovat, že po položení ne desku bude vše držet na svém místě. Pokud si na svůj telefon nic lepit nechcete, nemusíte. Plíšek můžete jednoduše vložit mezi váš kryt a telefon. Může se jednat o silikonový nebo třeba plastový kryt, to záleží prakticky jen na vás. Vše by mělo fungovat, protože síla přitahování je velmi silná. Riziko tedy nepředstavují ani nezpevněné silnice nebo třeba některé naše dálnice, které nejsou v ideálním stavu. Bude se zkrátka jednat o pomocníka, na kterého se budete moci při každé jízdě spolehnout. Nebojte se do něj tedy investovat a začít efektivně využívat navigaci ve svém automobilu, je to praktické a díky tomuto držáku si to rychle zamilujete.